Příběh mého prvního vytrženého zubu
Ano, čtete správně. Příběh mého prvního vytrženého zubu. No, možná někteří z vás si teď říkají: "Jak je to možné, Roman? Máš přece plnou pusinku zdravých zoubků." A mýlíte se, mám plnou pusinku kovových protez, protože chtěl jsem vyzkoušet, jaké to je vytrhnout si zub. Už dávno jsem totiž dostal aplikaci 'Do-it-yourself Dentist' a ona mi přišla do cesty jako padlý anděl. Kolega mi říkal, že takové věci by člověk neměl dělat, že máme přece zubaře. Ale proč bych platil zubaři za to, co si mohu udělat sám? Tak jsem šel do toho.
Ta aplikace vypadala docela jednoduše. Jak si tak procházím návody, rozhodl jsem se pro metodu vlákna, zatímco o něco méně odvážní by možná zvolili metodu 'dveří'. Zpětně bych asi dal přednost dveřím, ale o tom až za chvíli.
A tak jsem si tam seděl, s kusem dentálního vlákna a odhodlání, které by se dalo krájet, tak pevné to bylo! Fakt je, že tento proces není rozhodně pro slabé povahy. Není to ani pro lidi, kdo mají rádi své zuby. Zvláštní pocit, když si uvědomíte, že ten zoubek tam byl s vámi od začátku, s vámi prošel mnoha jídly, radosti i smutky... a pak jste ho vytrhli.
Výběr správného nástroje
No, co se týče nástrojů, náš výběr je velmi široký. Můžete si vybrat mezi starou dobrou metodu dveří, vlákna, kleští, a pokud jste opravdu odvážní, můžete zkusit i švihadlo. Ale já se rozhodl pro vlákno. Nepokoušejte se to udělat pomocí nůžek, to je jen na nervy. A prosím vás, nenechte se inspirovat horory. Tam to vypadá velmi jednoduše, ale ve skutečnosti jsou potřeba dvě věci: odvaha a - upřímně - šílenství.
Metoda vlákna je docela rafinovaná. Jde o to, vlákno uvázat kolem zubu a rychlým pohybem ho vytrhnout. Zní to jednoduše, že? No... není to tak jednoduché, jak se zdá. Největší problém byl uvázat ten uzel. Mé ruce se třásly jako osika a pokud někdo tvrdí, že to dokáže udělat na první pokus, tak lže. Nevěřte jim. Vůbec.
Můj proces vytržení zubu
Nakonec se mi podařilo uvázat to vlákno a byl jsem připravený na tu závěrečnou fázi. Tak jsem se zhluboka nadechl a s výkřikem 'Pro vědu!' jsem to udělal. No, pravda je, že jsem ho netrhl hned napoprvé. Ani napodruhé. Ale napotřetí se mi to podařilo. Moji první myšlenkou byla: "Je mi to tak líto, můj malý zoubku."
Po vytržení jsem chvíli jen tak seděl a snažil se pochopit, co jsem právě udělal. A také jsem si zkoušel představit, jak by to asi probíhalo v době kamené. Bez návodu, bez anestezie... Jen vy a vaše odvaha. A váš zub.
Ošetření po vytržení
Po vytržení jsem se snažil začistit ránu. To bylo důležité, protože nechtěl jsem skončit s infekcí. Hodně lidí si myslí, že jakmile zub vytrhnou, už je po všem. Ale skutečná práce začíná až poté. Ošetření rany je mnohem důležitější než samotné vytržení.
Použil jsem antiseptický roztok, který jsem si připravil už předem a snažil se ho aplikovat co nejvíce dovnitř. Poté jsem na to položil kousek sterilního obvazu a snažil se vyhnout jídlu a pití hodinu po zákroku.
Závěr: Stojí to za to?
Teď asi čekáte, že vám řeknu, zda to stálo za to. Pravda je taková, že to byl jeden z nejhorších zážitků v mém životě. Mohl bych vám napsat celou esej o tom, jak to bolelo a jak moc mi chybí ten zub.
Ale zároveň, můžu říct, že jsem něco udělal, co jen málokdo. Vytrhl jsem si zub a přežil. Takže, jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, ne?